Nocování ve škole aneb Máme pro strach uděláno
Když se nám něco v hodinách tvůrčího psaní v literatuře povede, můžeme se radovat z pěkných bodů, či se můžeme pochlubit svým dílkem rodičům a kamarádům. Poté většina textů zůstává uložena v sešitě a málokdy se k nim vracíme.
Nám sekundánům se povedlo napsat báječné strašidelné povídky. Ale číst strašidelnou povídku spolužákům dopoledne v hodině literatury, to je nuda. Rozhodli jsme se proto přenocovat ve škole a přečíst si je pěkně potmě.
Než se pořádně setmělo, skvěle jsme se poměli při společné večeři (děkujeme maminky!!!) a popovídali jsme si o tom, čeho a proč se lidé nejčastěji bojí. Své osobní strachy jsme svěřili papíru a kdo chtěl, tak některé své strachy či fobie prozradil i spolužákům. To bylo komentářů a rad a dalších příkladů!
Pak ale přišel část uvelebit se na chvíli ve spacáku, zapálit svíčky, zhasnout a zaposlouchat se do napínavých a strašidelných příběhů plných překvapení. Autoři četli své příběhy o domě, který skrýval ve svých stěnách hrůzostrašné tajemství, o nenasytných kořenech zákeřné vrby, o dětech uvězněných ve sklepení školy, o časostroji, o tajemném pronásledovateli či osudovém čase 10.15 a spoustu dalších.
Abychom si dokázali, že máme pro strach uděláno, vydali jsme se po přečtení povídek na krátkou noční procházku, jejímž cílem bylo dojít do prostoru za sídlištěm, kam nedosahují světla lamp, kde jsme spálili své malé i velké strachy posíleni vědomím, že bát se je normální a že se svými strachy můžeme společně bojovat.
Po noční procházce jsme s chutí zalezli do spacáků a rychle usnuli.
Ráno jsme po dobrovolné taneční rozcvičce společně posnídali a proměnili naši dočasnou jídelnu a ložnici opět v třídu, kterou jsme obohatili o další společné zážitky.