Tercie na cykloturistickém kurzu
Náš cykloturistický kurz v týdnu od 12. do 16. 5. 2025 se odehrával v malebném okolí Hamru na Jezeře. Počasí nám velice pěkně vyšlo, sice se párkrát déšť z oblohy spustil, ale jinak jsme měli velice pěkné slunečné počasí.
Celý náš kurz začal pondělní cestou do kempu Zátiší, kde se o nás celý týden jeho zaměstnanci starali. Hned na začátku cesty, po průjezdu Ostašovem, nás čekal asi největší kopec celého kurzu. Několik houževnatých studentů kopec poctivě vydupalo, ale i ostatní svá kola dopravili na vrcholek kopce, kde si všichni dali vytouženou svačinu. Potom, co jsme naplnili naše břicha, následoval krátký sjezd a pak krátká zacházka na Dánské kameny s pěkným výhledem. Pak následoval další sjezd – museli jsme přece někdy ten velký kopec zase sjet – během kterého jsme bohužel utrpěli první úraz našeho kurzu, při němž Eliáš spadl v kopci v rychlosti z kola a pochroumal si zápěstí. Ostatní, s přáním toho ať se Eliášovi nic nestane, vyčkávali s dalším občerstvením na jeho příjezd. Eliáš nakonec přijel s obvázaným zápěstím a celou cestu poctivě se všemi dokončil. Po příjezdu do kempu ale bohužel musel do nemocnice, kde mu nasadili sádru a s námi už pokračovat nemohl. Po příjezdu jsme se ještě vypravili na krátkou procházku okolím kempu a pak, s plnými břichy lahodné svíčkové, jsme se šli koukat na hráče hokejového národního týmu hrající proti Dánům. Poté následovala jen tradiční povídka od Oty Pavla a byl čas jít spát.
Úterý byl den celodenního cyklistického výletu. Vyrazili jsme krátce po opět výborné snídani. Výlet začal hezkou cestou po rovince do Stráže pod Ralskem a do Mimoně na lahodnou zmrzlinu v místní zmrzlinárně. Následovala cesta k Hradčanskému letišti, od pana profesora jsme se dozvěděli pár faktů, třeba i to, proč je po Ralsku tolik opuštěných budov. Má to ten důvod, že tam bylo velké množství sovětských vojáků, kteří byli později vyhnáni. Další zajímavostí je, že se na tomto skromném letišti točily scény do známého filmu Tmavomodrý svět režiséra Jana Svěráka. Odtamtud jsme zamířili na pláž u krásného Hradčanského rybníka, kde jsme si dali oběd v podobě řízku a pokračovali dále ve spanilé jízdě Ralskem. Další zastávku jsme udělali u skalního převisu, kde se konal náš první třídní výlet na konci roku. Naplněni nostalgií z návratu jsme už bez delší zastávky dojeli do kempu. Pan profesor Kadeřábek nás při konci cesty nalákal na lečo, které nás mělo čekat po příjezdu, avšak nic takového se nedělo. K večeři nebylo lečo, nýbrž výborný burger s americkými bramborami. Následovala krátká přednáška o výbavě kola, o jeho servisu a dalších důležitých věcech, čímž končí další den kurzu a tercie jde spát.
Středa byl odpočinkový den bez kol. Dopoledne jsme v kempu hráli zábavné stmelovací aktivity a nakonec i běhací kvíz z vědomostí, které jsme se mohli dozvědět během uplynulých dnů. Následoval další výborný oběd a odpoledne jsme vyrazili na společný pěší výlet. Naším cílem byla zřícenina hradu Děvín s krásnou vyhlídkou. Pak jsme pokračovali k přírodní památce Divadlo a poté následovala cesta zpět. Tímto okružním výletem jsme zabrali skoro celé odpoledne. Další na programu byla opět výborná večeře a pak volný program, který jsme trávili fotbalem, čtením, kreslením vodou nebo povídáním se spolužáky.
Čtvrteční dopoledne jsme strávili opět na kolech. Vyjeli jsme na kratší projížďku do obory Židlov, kde se mají vyskytovat zubři. Žádného jsme sice bohužel neviděli, ale krásná krajina okolo nás nám to rozhodně vynahradila. Odpoledne jsme měli opět volný program, takže jsme uspořádali turnaj ve fotbale. Utvořili jsme čtyři týmy i společně s profesory a utkali se každý s každým a pak i v play-off. Nakonec vyhrál tým ve složení pan profesor Kadeřábek, Filip, Lena, Miky Sedlatý a Mája. Večer opět následovalo společné sledování hokeje, tentokrát proti výběru z Maďarska. Po druhé třetině už všichni unaveně došli na poslední povídku kurzu a šli zase spát.
Poslední den se nesl ve znamení cesty zpátky domů do Liberce. Vyrazili jsme, posilněni snídaní, svižným tempem opět tou stejnou trasou. To znamenalo sice dlouhý kopec z Křižan do sedla Černé hory, posléze ale následoval rychlý prudký sjezd s krásným výhledem po hezkém asfaltu. Někteří se odpojili v úpatí kopce na cestu domů a ostatní dojeli v pořádku a spokojeně zpátky do školy.
Myslím si, že jsme si kurz jako třída velmi užili, prožili jsme spoustu hezkých chvil a u toho zároveň sportovali jízdou na kole.
Fotografie z kurzu naleznete zde.
Filip Akira Sokol, student tercie