Ohlédnutí za ročníkem 2024
Toho rána dne třináctého, měsíce pátého, 2024 oběhů Země kolem Slunce od narození Krista se každý tercián a terciánka vzbudili tak trochu neklidní. Převalovali se na posteli, už dlouho nemohli dospat. Hlavou se jim honila spousta myšlenek, přesto nakonec každá z nich skončila u slova Ještěd. Sice ne samotný vrchol, ale hřeben vedoucí k Olympu nad Libercem čekal totiž ten den na cyklisty z tercie a legendy praví, že je to kopec dlouhý, ostrý a nemilosrdný ke každému, kdo se naň nepřipraven vydá. Nic naplat; bylo třeba vstát, nasadit slušivé cyklistické oblečky a vydat se ke škole, kde již čekali natěšení spolužáci a vyučující.
Když zvon ruprechtického kostela odbil desetkrát, vydala se celá skupina v ústrety svých nočních myšlenek. Cesta se začala zvedat zpočátku jen mírně a nenápadně, to bylo ještě v Ostašově. Jakmile však peloton opustil hřejivé sluneční paprsky a ukryl se pod mohutné koruny hospodářského lesa, strmost narostla, nohy začaly bodavě pálit a počáteční úsměv na tváři se změnil ve škleb urputné snahy. V těchto místech bojoval každý za sebe. Ať už GOATi, pedagogové nebo Skibidíci, každý poznal, jak kopec kouše, pot se řine a vůle chabne, ale také to, že každý kopec má svůj konec. A na konci vrchařské prémie, konkrétně v sedle Černé hory, už nebylo kam dál stoupat. Dali jsme si sváču, poplácali se po zádech a těšili se na pohodový sjezd dolů.
Do kempu v Hamru na Jezeře už to bylo víceméně jen z kopce, cesta ubíhala příjemně, hřálo nás nejen sluníčko, ale i pocit hrdosti z překonání kopce. Tak jsme v brzkých hodinách části dne, kdy slunce na své pouti oblohou již jen klesá, stanuli před chatičkami, vybalili si a pustili se do objevování okolí. Vedla nás říčka Ploučnice, která nám svou krásu předvedla Chrastenským vodopádem a my se těšili z chladivých účinků jejích vod. Když slunce přešlo vrch Děvín a klesalo níž k obzoru, byli jsme pohoštěni prvním z lahodných pokrmů místní vyhlášené gastronomie. A pak jsme zaslouženě usnuli.
Když první sluneční paprsky začaly olizovat vrcholy statných borovic, celý kemp ještě spal. Až když paprsky sestoupily níž a pozvolna nakukovaly skrz okna do chatek terciánů, byl čas vyzkoušet, jak moc nás bolí nohy. Málo. Zatím moc málo. Bylo tedy rozhodnuto, že se vydáme na pořádný výlet. Poháněni včerejším hrdinstvím, dnešní snídaní a vyhlídkami na zítřejší den volna jsme se do toho pustili s vervou. S větrem v zádech jsme směřovali do Stráže pod Ralskem na pumptrack, kde jsme však pobyli jen krátce, neboť naše rozervané duše prahly po větší dálkách. Mimoň nám nestačila, vydali jsme se tedy na místo se svérázným geniem loci – na letiště v Hradčanech. Nezměrné rozlohy jsme se nelekli a uháněli zde s větrem o závod. A jelikož jsme stále neměli dost, po obědě jsme z Hradčan zamířili ještě dál na západ, po proudu Ploučnice. Stromy se nám zorným polem jen míhaly a my plnými doušky hltali vůni borovic jarního Kokořínska (…kde borový zaváněl háj…). U Brennského mlýnu jsme udělali ostrou pravotočivou zatáčku a konečně zamířili směrem zpět. Cestou jsme udělali značně zaslouženou zastávku v Mimoni na zmrzku a skrz bývalý vojenský prostor Ralsko nás naše bicykly dovezly k chatičkám. Ten večer nám oční víčka klesla ještě o něco rychleji.
Třetí den jsme po snídani nechali naše hliníkové, ocelové i karbonové oře odpočívat. Obuli jsme boty šlapky a v tempu poklidnějším jsme si šli prohlédnout pískovcové útvary zblízka. Nejprve jsme si vyšlápli na zříceninu hradu Děvín a pak jsme zamířili do lůna skal. U divadelního amfiteátru jsme drahnou chvíli poseděli, vzdělali se o původu té spousty písku uprostřed Čech a následně šli na obídek. Po něm jsme přece jen své bicykly vyndali a vyjeli do Stráže pod Ralskem na zmrzlinu a někteří i na pumptrack. Jako dezert po lahodné večeři byla servírována vzdělávací přednáška od nejzkušenějších cyklistů mezi námi. Od té doby již všichni vědí, že pedálům se neříká šlapky a že mazat si kotouče u brzd je nebezpečná pitomost.
Čtvrtý den naší výpravy jsme poznali, že naše zadky se již dlouhým sezením zpevnily. Rozdělili jsme se na dvě skupiny, kdy jedna trhala rekordy v rychlosti a druhá v lážo-plážo stylu obrazila dětská hřiště v okolí. Po obědě se ukázalo, že jsme všichni cyklistickými zážitky již kompletně nasyceni a místo další kilometrů v sedle jsme čas strávili v kempu tmelením kolektivu, hrami a společnými radovánkami. K večeru jsme zahnali dotíravého kuchaře, přečetli si cyklistickou povídku na dobrou noc a těšili se nejen na cestu přes Ještěd, ale i domů.
A když popáté toho týdne vyšlo slunce, zabalili jsme svá zavazadla, posnídali a vyrazili k domovu. Po celém týdnu bez mráčku se nám nebe před Ještědským hřbetem zatáhlo a ve chvíli, kdy jsme hřbet překonali, začala na nás z nebe padat voda. Ke škole jsme dojeli omokření, šťastní, silní, opálení, krásní a vděční.
vedoucí kurzu Michal Kadeřábek
Ohlédnutí za ročníkem 2019
V týdnu od 6. 5. do 10. 5. 2019 se v Lužických horách uskutečnil cyklokurz pro tercii. Přestože do ledových mužů zbývalo ještě pár dní, usednout na kolo bez četných vrstev, čepice, rukavic, dlouhých nohavic a rukávů se nedoporučovalo. I v relativně chladném počasí naši zocelení studenti našlapali úctyhodných 155 km a kromě úspěšného vyhýbání se dešti se bavili objevováním krás Lužických hor. Výhledy do prosluněného kraje z Krompachu a Lückendorfu, pěší výlety na Luž a ke skalnímu masivu Nonnenfelsen a nakonec i každodenní výjezdy do nadmořské výšky 793 metrů zůstanou nezapomenuty. Stejně tak jako péče a pohostinnost zaměstnanců na chatě Luž.
Děkujeme rodičům za příkladnou přípravu kol (historicky první cyklokurz bez defektu a závady) a těšíme se na cyklokurz v roce 2020.
Ohlédnutí za ročníkem 2018
Stejně jako v předchozích letech, nás v polovině května v termínu od 14. 5. do 18. 5. 2018, čekal cyklistický kurz. I letos jsme mohli využít krásné prostředí v Horní Světlé na chatě Luž. Počasí nám podle předpovědi nemělo být příliš nakloněno, ale opak byl pravdou a lepší počasí jsme si nemohli nakonec přát. I když se ve středu mírně ochladilo a museli jsme se trochu více obléci, tak déšť se nám vyhýbal velikým obloukem a zastihl nás pouze na chvilku ve čtvrtek, při návratu na chatu. I v tomto roce byla tercie velmi vyrovnaná a všechny cyklovýlety zvládla pospolu a jejich přístup, kterým se na cyklokurzu prezentovali, jim přinesl spoustu společných zážitků a najetých velmi dobrých cca 165 km.
Studenti měli možnost navštívit na kole malebné vesničky, jako jsou Mařenice, Heřmanice, Großschönaunebo Hainewalde. Studenti také navštívili Jablonné v Podještědí a mohli se napít ze studánky sv. Zdislavy. Pěšky pak také zdolali nejvyšší vrchol Lužických hor – Luž (793 m n. m.) a navštívili skalní město u vesničky Jonsdorf.
Na závěr bych chtěl říci, že cyklistický kurz 2018 se opětovně vydařil a všem studentům patří obrovský dík a obdiv, a doufám, že i nadále budou tak dobrý kolektiv jako byli na tomto cyklokurzu.
vedoucí kurzu – Libor Spurný v.r.
Ohlédnutí za ročníkem 2017
V týdnu od 22. 5. do 26. 5. 2017 se uskutečnil cyklokurz s tercií a i letos jsme mohli využít krásné prostředí v Horní Světlé na chatě Luž, hned pod nejvyšší horou Lužický hor – Luž (793 m n. m.).
Počasí nám celkem přálo, i když se ve středu mírně ochladilo a museli jsme se trochu více obléci. I tento rok byla tercie velmi vyrovnaná a všechny cyklovýlety zvládla pospolu a mohli si tak společně dopřávat krás Lužických hor. Hlavně držela pospolu a neustále se podporovali a povzbuzovali. Přístup, kterým se celá tercie na cyklokurzu prezentovala, jim přinesl spoustu společných zážitků a najetých úctyhodných 203 km.
Studenti měli možnost navštívit na kole Panskou skálu u Kamenického Šenova, Bílé kameny u Jítravy, vodní nádrž Naději a projeli malebnými vesničkami, jako jsou Mařenice, Heřmanice a Krompach. Studenti také navštívili Jablonné v Podještědí a mohli se napít ze studánky sv. Zdislavy. Pěšky pak také zdolali nejvyšší vrchol Lužických hor – Luž (793 m n. m.) a navštívili Sirný pramen.
Na závěr bych chtěl říci, že cyklistický kurz 2017 se opětovně vydařil a všem studentům patří obrovský dík a obdiv, a doufám, že i nadále budou tak dobrý kolektiv jako byli na tomto cyklokurzu.
Ohlédnutí za ročníkem 2016
V týdnu od 23. 5. do 27. 5. 2016 se uskutečnil cyklokurz s tercií a i letos jsme mohli využít krásné prostředí v Horní Světlé na chatě Luž, hned pod nejvyšší horou Lužický hor – Luž (793 m n. m.).
Počasí nám i v letošním roce velmi přálo a bylo ideální pro cykloturistiku. Tento rok byla tercie velmi vyrovnaná a hlavně držela pospolu a neustále se podporovali a povzbuzovali. Přístup, kterým se celá tercie na cyklokurzu prezentovala, jim přinesl překonání loňského rekordu v počtu najetých kilometrů. Ten má tedy novou hodnotu a to velmi pěkných 220 km a zasloužila se o to opravdu celá třída.
Studenti měli možnost obdivovat krásy Lužických hor ze sedla svého kola nejen na české straně, ale také i na německé, i když méně než v minulých letech. V letošním roce jsme více cestovali po české straně a nově navštívili nová a překrásná místa. Mezi nově navštívená místa určitě patří za zmínku Krásná Lípa v západní části Lužických hor nebo okolí Jedlové a Nové Hutě. Tradičně jsme navštívili vodní nádrž Naději a projeli malebnými vesničkami, jako jsou Mařenice, Heřmanice a Krompach. Studenti také zavítali do nedalekého Jablonného v Podještědí a mohli se napít ze studánky sv. Zdislavy.
Na závěr bych chtěl říci, že cyklistický kurz 2016 se opravdu vydařil a všem studentům patří obrovský dík a obdiv, a doufám, že i v dalších letech se budou i nadále takto podporovat, nejen na kurzech, ale i ve škole a mimo ni.
Mgr. Libor Spurný
Ohlédnutí za ročníkem 2015
V týdnu od 25. 5. do 29. 5. 2015 se uskutečnil cyklokurz s tercií a znovu v Horní Světlé na chatě Luž hned pod nejvyšší horou Lužický hor – Luž (793 m n. m.).
Tentokrát bylo počasí mnohem přívětivější než v loňském roce a studenti překonali hned dva rekordy. Během celého cyklokurzu dokázali najet neuvěřitelných 210 km a nastoupat ještě více neuvěřitelných 3 788 výškových metrů. Proto všem studentům patří obrovský obdiv a v dalších letech to budou mít studenti velmi těžké, protože letošní tercie položila laťku velmi vysoko.
Studenti měli možnost obdivovat krásy Lužických hor ze sedla svého kola nejen na české straně, ale také i na německé. Navštívili město Varnsdorf a potom podle řeky Mandavy projeli krásná městečka v Německu, například Großschönau nebo Hainewalde. Dále spatřili vodní nádrž Naději a projeli malebnými vesničkami, jako jsou Mařenice, Heřmanice a Krompach. Studenti také zavítali do nedalekého Jablonného v Podještědí, napili se ze studánky sv. Zdislavy a mohli obdivovat okolí zámku Lemberk. Samozřejmě nesmíme také opomenout zdolání nejvyššího vrcholu Lužických hor – Luž (793 m n. m.).
Na závěr bych chtěl říci, že cyklistický kurz 2015 se opravdu vydařil a všem patří můj obdiv. Doufám, že na celý kurz budou všichni dlouho vzpomínat stejně jako já.
Výlety letošního cyklokurzu